015 Zdeněk Chytra: Istanbulská úmluva

Detailní popis produktu

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále jen Istanbulská úmluva) je široké veřejnosti předkládána jako prostředek sloužící k prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí, kdy zastánci této úmluvy argumentují nutností její ratifikace.

Neoddělitelnou součástí Istanbulské úmluvy je Důvodová zpráva, která vysvětluje každý odstavec Úmluvy a uvádí přesné postupy, jak Úmluvu provádět. Potírání násilí na ženách a domácího násilí je v Úmluvě postaveno na genderové ideologii nebo také genderovém mainstreamingu, kde se v obou dokumentech tento termín vyskytuje sto padesát čtyřikrát. Istanbulská úmluva tedy primárně řeší implementaci genderové ideologie do národních zákonů a do Ústavy a ochrana žen před domácím násilím je pouze záminkou k dosažení tohoto záměru, proto je její ratifikace nepřijatelná.

Je pravděpodobné, že za své závěry také budu odsouzen jako dezinformátor, což se nyní již děje, nicméně v této rozborové zprávě jsem se snažil být maximálně věcný a poskytoval jsem argumenty, které buď v Istanbulské úmluvě a Důvodové zprávě přímo jsou, případně z nich jasně vyplývají. Argumenty, kvůli nimž s Istanbulskou úmluvou nesouhlasím, protože jsem přesvědčen, že implementace podobného textu je vhodná ve státech s ne tak vyspělým právním řádem, jaký má Česká republika a s kulturou, 

v níž žena skutečně není mužům rovnocenná – což ale není případ České republiky, kde se spíše stále více setkáváme s pozitivní diskriminací žen (např. při rozvodech a u opatrovnických soudů). 

Pokud by Česká republika chtěla smlouvu ratifikovat jako jakési symbolické gesto solidarity s oběťmi v jiných státech, je nutné si vyjednat výjimky z textu ohledně neakceptování článků 60 a 61 k azylové politice a dále všech článků, které se týkají přesahu do školství a také do rodinného práva.                                                       

Zdeněk Chytra, únor 2019