026 Alois Rašín: České státní právo a vybrané texty (ekniha)

Detailní popis produktu

Sborník věnovaný významnému politikovi Národní demokracie. Obsahuje jeho první politický spis "České státní právo", jeho poslední projev před smrtí i poslední slova k národu, která pronesl na smrtelném loží. Doplněn je o několik vzpomínek význačných národohospodářů či politiků, kteří s Rašínem na budování nového státu pracovali. 

Život národně-demokratického politika Aloise Rašína byl dobrodružný od samého počátku. Vězněn byl už za své angažování se ve studentském spolku Omladina, v té době také sepsal velmi populární spis České státní právo, který byl zabavován tehdejší rakouskou státní mocí nikoliv kvůli definování českého historického státního práva, ale kvůli tomu, že vyslovoval teze, jak se historického státního práva ujmout. Ačkoli se později vydal cestou advokacie, kterou lze považovat za usedlé zaměstnání, mladý Rašín nepřestal být radikálním – vydával Revue Radikální listy, v níž vedl hospodářskou rubriku jeho dobrý přítel a spolupracovník, později prvorepublikový bankéř Jaroslav Preiss. Další zatčení tak na sebe nedalo dlouho čekat – v průběhu Velké války byl vězněn ve věži vojenské věznice v Mollersdorfu spolu s Karlem Kramářem a dalšími přáteli. Na amnestii císaře Karla je po několika měsících propuštěn a pouští se znovu do politické práce. Opět se jeho kroky ubírají směrem, který mu na klidu nepřidá, ale Rašín zkrátka nemůže jinak. Navazuje spolupráci s Dr. Šámalem a vstupuje do odboje. Konspirační organizace Maffie, kde se angažuje, má dvě větve. Jedna připravuje hospodářský koncept na dobu po válce, druhá skupina připravuje základní koncept fungování státu a státní správy. Zde má hlavní slovo Šámal a Rašín. Pečlivý advokát nic neponechal náhodě a na dobu po převratu byl dobře připraven – v Obecním domě tak dne 28. října 1918 sepsal první zákon, tzv. Recepční normu, kterou převzal veškeré zákony a nařízení Předlitavska, takže nadále platily i v novém státě. Jako ministr financí, kam přirozeně zamířil, prováděl deflační politiku a provedl úspěšnou odluku měny. I Rašínův konec byl na české politické poměry výjimečný – 5. ledna 1923 byl před svým domem postřelen komunistou Šoupalem a 18. února následkům zranění podlehl. Stal se tedy jediným československým politikem, na kterého byl spáchán – bohužel úspěšný – atentát.