O Slovanech úplně jinak - Antonín Horák

Detailní popis produktu

Nejstarší písemnosti z doby předhistorické, jejichž pisatelé i jazyk, jímž promlouvají, byly věci dosud zcela neznámé. Hledání neznámých pisatelů se táhne dějinami již dva tisíce let. Je to příběh napínavý, ba přímo detektivní, je to celohistorické drama, skrývající četná tajemství a neproniknutelné záhady. Avšak jen zdánlivě neproniknutelné, jak bychom chtěli prokázat v následujících kapitolách. Pravdu skrytou pod nánosem polopravd a dogmat se v minulých stoletích pokusila odhalit už řada badatelů. Mozaika ztvárňující dávnou společnost se rodila obtížně, kousek po kousku, za cenu četných omylů. Také tato publikace se rodila obtížně za použití původních nápisů a dílčích poznatků jiných luštitelů, jakož i mnoha dostupných pramenů. Nyní předkládaný obraz dávné společnosti je výsledkem dvacetileté práce autorovy. Pro mnohé čtenáře bude možná nezvyklý a překvapující, neboť je odlišný od obrazu dávných časů, jak jej ztvárňuje oficiální věda.
Recenze Věry Ovečkové: Kniha mi byla věnována. Když jsem ji poprvé držela v ruce, cítila jsem nadšení, neb se v ní psalo o písmu a jeho vývoji. Přesně o tom, o co jsem se zajímala též. Přesto jsem ji odložila. Tenkrát mi připadala příliš složitá. Vrátila jsem se k ní až po nějakém čase a objevila v ní ohromnou spoustu zajímavých informací, pohledů, názorů i překladů dávných nápisů, jež lze pochopit jen tehdy, použijeme-li k překladu praslovanštinu. Jazyk, jenž je základem dnešním slovanským řečem a vychází z prajazyka, kořene všech současných jazyků. Je důležité si hned na počátku čtení, či spíše studia, uvědomit, že autor psal knihu v sedmdesátých letech minulého století za hlubokého socialismu, tedy s velmi omezeným přístupem k jakýmkoli informacím. Je to spíše jeho samostudium, které sice vychází z vědomostí tehdejší doby, ale Antoním Horák byl člověkem, jenž použil svůj um a logiku a v rámci možností, jež měl, vytvořil nadčasové dílo. Obrací mnoho tehdejších informací naruby. Zřejmě i proto byla kniha poprvé vydána až po revoluci, v roce 1991.
Kniha je pro mne slabikářem i výkladovým slovníkem zároveň, učí mne vnímat starý jazyk. A co je pro mne důležité, kniha mi umožnila pochopení jazyka jako nástroje, který je poplatný době, v níž se jím mluví, a režimu, který panuje. Je to jako popis jedné události z mnoha úhlů pohledu, kdy se zdá, že různí mluvčí mluví o událostech zcela rozdílných, nikoli o stejné. Rub a líc jazyka. Hrubá i jemná slova, nikoli jak to někdo určil, ale podle toho, co je v nich obsažené. Obraz i zvuk jako nástroj řeči a písma. Víra v Předky, někdy i slepá. Slova zaniklá i zachovaná do našeho slovníku. Překlady nápisů představující život v tehdejší době. Zajímavý pohled na dějinné události. Názory autora, jak to viděl on ve své době. Zda-li to vidíte stejně, či odlišně, je na vašich úvahách.
Kniha je "nejošmatanější" knihou v mé knihovně a doporučuji její přečtení všem, které zajímá náš jazyk a jeho původ. Byla mi oporou i při psaní mých knih, neb autor v ní předkládá teorii vývoje písma a vzniku bukev.