Petr Hájek: Smrt ve věži. Manuál k přežití katastrofy

Detailní popis produktu

Smrt ve věži je vrcholem trilogie (Smrt ve středu 2009, Smrt v sametu 2012) snímající závoj lží a mystifikací, jež halí utajené děje v politice, médiích a celém našem životě od převratu v listopadu 1989 až po dnešek.

• Ve Smrti ve věži Petr Hájek říká, že Západ, zejména Spojené státy, se snaží vyvolat válku s Ruskem, která by nutně skončila katastrofou. Naši zemi nevyjímaje. Dokládá také s bohatou znalostí pramenů, že milióny „nezvaných hostí“ (tzv. migrantská invaze) mají opravdu změnit k nepoznání náš kontinent, státy, kulturu a celý evropský život. Navíc ve vzduchu visí další hospodářská krize... A autor se ptá: Jsme tedy skutečně jenom hračkou v rukou politiků, médií, iluminátů a zednářů stojících za oponou všech současných dramat? 
• Ve vypjaté době, kdy svět, podle jeho názoru, balancuje na hraně sebezničení, přináší však autor i něco víc: odpověď na otázku, co s tím vším nebezpečím může běžný člověk dělat. To první je podle Hájka vědět, o co se dnes doopravdy hraje – a co se nám média a politici snaží utajit. Z jakého důvodu by měla nastat další světová válka. A přichází s „návodem“, jak naší „smrti ve věži“ zabránit, jak vše přežít.

Autor této napínavé knihy měl jako jeden z mála našich spisovatelů příležitost ocitnout se v mnoha zvláštních situacích a dostat se k zajímavým lidem a dokumentům, a tak nás na každé stránce překvapuje.

Předkládá ovšem i naději a východisko pro každého z nás, navzdory tomu, že „všechno na světě je nejisté, jenom smrt je jistá“.

Úryvek  

Brzy zaregistrujeme další znásobení (kvantitativní i kvalitativní) „operací pod falešnou vlajkou“ – tedy dramatických inscenací coby záminky pro rozpoutání války, podobných těm, jako bylo třeba sestřelení civilního letadla (malajsijský boeing, let MH 17) nad válečnou zónou na východě Ukrajiny.

Bylo to jako z učebnice. Americká oficiální místa z toho v téže minutě jako kyjevská vláda obvinila takzvané doněcké separatisty, potažmo Rusko. Nikdy však neposkytly (na rozdíl od Moskvy) vyšetřovatelům své důkazy ze satelitního sledování oblasti. A protože se tím vše začalo komplikovat, ke slovu se dostala „vyšetřovací komise“.  

Tato přímo ukázková „operace“ byla z těch, které v mediální interpretaci válečné propagandy měly dvojí význam: ve „slabé verzi“ rozpoutat řežbu emocí, postavit Rusko na pranýř a ospravedlnit hospodářskou válku. V „silné verzi“ spustit vojenské operace na ruských hranicích. Buď s přímou účastí Američanů, Britů a Poláků, anebo s celou jejich „servisní“ organizací zvanou NATO.

Jenomže v této vojenské organizaci se „společným velením“ je také Česká republika...  Stručně konstatujme: sestřelení civilního letadla speciální složkou ukrajinské armády (kontrolovanou americkými operativci z CIA) mělo být tímtéž, čím se v Hitlerově taktice a Goebbelsově propagandistické mašinerii stalo přepadení rádia v Gliwicích 31. srpna 1939. Pro jistotu připomeňme, že následující den vpochodovala německá nacistická armáda do Polska, čímž začala druhá světová válka.   *

Již dávno před objevením elektronických technologií definoval slavný ruský spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij tyranovo vítězství jednoduchou rovnicí: „Není-li Bůh, je dovoleno vše.“

I ty nejzákladnější mravní zákony, které jsou za normálních okolností v každém člověku uloženy ve vrozeném „balíčku“ svědomí, mohou být nyní prohlášeny za haraburdí a jejich opak za ctnost.

Krádež (třeba Lenin) za spravedlivé „přerozdělení“ bohatství. Vražda (třeba Hitler) za nezbytnou „deratizaci“ společnosti, za její očistu od „evolučně nedostatečných“ či prostě nějak jinak jedovatých „kusů“. Rabování peněženek pracovitých občanů státem (třeba spojení socialisté všech zemí) a jejich rozdávání ne-pracovitým (s volebním právem) – za solidaritu.

Toto či jakékoli jiné podobné násilí většina bezúhonných slušných lidí bez odporu snáší. Vypadá to neuvěřitelně, ale je to tak. Dokonce přijmou i to, že je to humánní, nebo že to, co zjevně odporuje přírodě a přirozenosti, je normální. Nebo že zabití nenarozeného je dobro a pokrok (umělé potraty), stejně jako narozeného, ale nemocného dítěte (eutanazie), jak se již děje v „nejpokrokovějších“ evropských státech, naposledy nedávno v Belgii. O stejné metodě vraždění nemocných starých lidí ani nemluvě. Neboť je dovoleno vše.